Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Také vás často napadá, jak bude svět vypadat za sto let? Mě to napadá často. Hlavně když jsem v nákupním centru a vidím všechny ty "blázny", věnující se činnosti, které se říká cizím slovem. A to slovem "shopping". Pro mě představuje shopping hrůzu. Děsný sen. Jdu nakoupit jen tehdy, když už lednička zeje prázdnotou anebo potřebuji nové kalhoty. Že ty staré už nemohu dopnout, tím se nechlubím. Ať si vyberu pro nákup jakýkoliv den, všední nebo sváteční, jsou obchody vždycky plné. A to nejen ty s módou, ale i ty s potravinami. A to prý lidé nemají peníze. Fakt tomu moc nevěřím. Většinou z obchodu zbaběle uteču a nastolím si přísnou dietu, abych se do těch starých kalhot vešla. Vidíte, má to i své výhody, ten shopping! 

Ráda si představuji, jak to vypadalo třeba ve středověku. V duchu si skládám své vidiny jak kostičky z lega. No jasně, jinak si žil pán, jinak zase kmán. Ponechme knížata a panovníky na svých hradech a zámcích a vydejme se na procházku do města. Ta se neustále rozšiřovala s tím, jak přibývalo řemeslníků. Ulice byly permanentně ucpané povozy a kárami. Tudíž dopravní zácpa není jevem nikterak moderním. Všude hromady odpadků a špíny, prasata se rochnila i volně v ulicích a prohrabávala odpadky. Žádná sláva, že ano? Tedy co se hygieny týče. Dnes, když některá toaleta příliš nevoní, tak do ní ani nos nestrčíme. Jsme prostě zhýčkaní civilizací.

Jak to tedy bude dál? Budou za nás pracovat roboti nebo už lidská rasa nebude vůbec existovat? Těch scénářů je hodně. Od těch optimistických až po ty katastrofické. No, jestli bude pokrok techniky pokračovat tímto tempem, nahradí nudnou a stereotypní práci stroje a pro lidi se práce stane koníčkem. Plus minus zmizí sociální rozdíly (to už tady jednou bylo) a lidé si přestanou závidět. I když mezi námi si to moc představit nedokážu. Závist, ta mocná čarodějka, že by zmizela?

Já si ale představuji jiné věci. Když svět bude přetechnizovaný a nikdo nebude trpět nedostatkem, když se práce stane koníčkem, když si vezmu jen tolik housek, kolik sním, když… Když nic nemusím, co mám tedy dělat? Obávám se, že vyvstane tento problém. Znudění lidé mohou být totiž nebezpeční. A tak jim stát nebo bůhvíkdo začne hledat vyžití a uplatnění. Vždyť i dnes vám Facebook  nabízí nové přátele a "kudyznudy" navrhuje, kam na výlet. Nevytratí se kvůli přetechnizovanému světu z některých lidí kreativita a radost ze života? Fakt nevím, jen se zamýšlím, co by, kdyby… Nedávno jsem měla diskusi s jedním pánem, který říkal, ale jak bude člověk vědět, že mi stačí jedna houska k snídani, a ne šest? Vždyť je to přirozená vlastnost člověka, mít nebo vlastnit. Není! Už dnes u mladé generace pozice vlastnictví slábne. Místo vlastnit nastupuje půjčit. 

Ano, je to mladá generace, která se umí určitě již lépe ve světě techniky orientovat. Já, když si třeba představím výlety do vesmíru nebo cestování v čase (to si vážně představit neumím, a je to zřejmě utopie, ale kdoví, že?), nevědomostí zakroutím hlavou. A teď zpátky. Když si člověk uvědomí, jakou cestu od svého vzniku urazil, čím vším si prošel, zůstává rozum stát. To se žádnému jinému tvoru na planetě Zemi zatím nepodařilo. Ale ať to bude, jak chce, ať člověk létá na dovolenou třeba na Venuši nebo na Mars, moc bych si přála, aby zůstal především člověkem s lidskými vlastnostmi. Malá poznámka k té dovolené. Ona žádná nebude, zmizí stejně tak, jako zmizela robota. Těmi lidskými vlastnostmi myslím, zůstat lidmi lepšími, vlastně nejlepšími. Protože, když se člověk ohlédne, co všechno v minulosti napáchal, komu všemu ublížil, jaké pohromy způsobil, jaké idee a náboženství vymyslel, a k tomu mučení, arogance, velikášství a sobectví. No, stránka by mi na vyjmenování nestačila. Ale jedno je jisté, žádný robot špatné vlastnosti za člověka neodstraní, to musí on sám. Občas, když si čtu zprávy, tak o tom silně pochybuji. Ale třeba se mýlím. Já bych si moc přála, aby byla budoucnost člověka zalita sluncem. Aby technika a další vymoženosti lidem pomáhaly a sloužily jim a lidé se mohli věnovat třeba vysazování zeleně. Co já vím. Nebo se učili žít pod vodou ☺

A jak vidíte budoucnost vy?

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková