BLOG Olgy Porrini: Násilí aneb kde se to v nás bere
V poslední době se hodně mluví o násilí na zvířatech. Je to vážně hrůza, čeho všeho jsme my lidé schopni. Toužíme po pejskovi, tak si ho opatříme a pak, když se nám něco nepovede, si na něm vybíjíme vztek. Ubližujeme mu a to už vůbec nemám chuť popisovat, jakým způsobem jsou lidé schopni zvířata týrat. Pěkné to vážně není a člověk v tu chvíli nemůže být hrdý na to, že patří k lidské rase. Když už se cítíme jako nejvyšší tvorové na této planetě, tak bychom se měli podle toho chovat. Pardon, vím, že většina (zaplaťpánbůh) tak činí, ale co ten zbytek?
Olga Porrini
Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.
Nyní vychází na povrch i kruté zacházení se zvířaty v cirkuse a občas musí mít člověk hroší kůži, aby si takový článek dočetl až do konce. Když jsem si například přečetla, že medvěd se učí tancovat na rozpáleném plechu, řekla jsem si dost. Prostě takové články číst nebudu a basta. Jenže to jako budu zavírat oči a tvářit se, že se nic takového neděje? To přece nejde. A proto můj obdiv patří všem těm, kteří za práva zvířat bojují, a pokud můj podpis pomůže k odstranění násilí páchaného na zvířatech, máte ho mít…
Násilí ale nepácháme jen na zvířatech. Týrají se i ženy, děti, staří, nemocní, prostě slabí jedinci. Ti, kteří nemohou protestovat. Třeba v domovech seniorů. Také týrané ženy jsou všude na světě. I když se mohou bránit. Právo totiž stojí na jejich straně. Je mi to líto, ale jinak je tomu v zemích muslimských. Tam jsou vystaveny psychickému i fyzickému násilí, nemají svobodnou volbu životního partnera, nemohou vyjadřovat své názory a postoje, jsou beztrestně mrzačeny a znásilňovány, a tak bych mohla pokračovat. Děkuji "tomu nahoře" za to, kde jsem se narodila a kde žiji.
A jak může někdo týrat děti? Kdo to je? A proč to dělá? To je otázek, co? Násilí se bohužel objevuje i mezi dětmi samotnými. Jakmile je někdo slabší nebo se jinak chová, stává se obětí šikany… Tak mi řekněte, co to v nás lidech vlastně je? I když, jde o typické rysy, které se vyskytují i u zvířat. Celá lidská historie, lépe řečeno historie naší modré planety, je plná krve, mučení, netolerance, a tak dále, a tak dále… Kolik bylo náboženských válek? Kolik čarodějnických procesů? Kolik povýšenosti a vražd ve jménu někoho nebo něčeho… Rasismus… Totalitarismus… Bůh… Třídní zájmy… Fanatismus…
Myslím, že to asi máme v genech. Tedy to násilí v nás. Jakési právo silnějšího. Prostě sklon k vnitrodruhovému násilí. Jen tak mezi námi, nejsem žádná feministka, ale násilnou povahu mívá většinou muž, i když ženy zase umějí více využívat psychiku a ta dokáže také pěkně ublížit…
Když jsem byla v Africe, pozorovali jsme skupinu paviánů. Zraněného samce vyhnali z tlupy, proč, to nevím, ale bylo to docela drsné. Viděla jsem i zaútočit labuť na druhou, a nebýt tam jeden duchapřítomný člověk, kdo ví, jak by to dopadlo. Dokonce ani delfíni nejsou žádná mírumilovná zvířata. Rádi útočí na mláďata svých příbuzných sviňuch. Vědci na vlastní oči viděli, jak delfíní gang napadl mladou sviňuchu a brutálně ji zabil. Proč, když ne kvůli masu nebo ochraně teritoria. To nikdo neví…
Zkrátka a dobře. Když vidím takovéto věci, vzpomenu si na geniální Stvoření světa od Jeana Effela. Na toho našeptávajícího Satana a jeho větu: "Perte se a žerte se…" No, a to činíme po věky věků. Jediná možnost, jak se zbavit toho "ďábla" v nás, je kultura. Zušlechtění. Přesvědčení, zvyklosti, zásady a zákony. I přes všechny moderní vynálezy k zabíjení lidí, všechny ty bomby, tanky, miny, je jasné, že právě vývoj lidské kultury vedl ke snížení agresivity. A proto poslouchejte Chopina i Beatles, choďte do divadla a hodně čtěte. Agresivitu v sobě pak radši vybijte na kurtu nebo stadionu.
A hlavně! "Milujte se a množte se, to je píseň světa, milujte se a množte se, toť filmu první věta…" (můj oblíbený film Stvoření světa)
A co si o tom myslíte vy?
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
