BLOG Olgy Porrini: Jak se pozná sympatický člověk?
Myslíte si, že být sympatický je vlastnost, se kterou se člověk rodí? Omyl. Jsou to lidé, kteří si dokážou velmi rychle získat ostatní. Nebývají středem pozornosti, neoslňují svým zjevem nebo znalostmi, ale přesto jsou s nimi ostatní rádi.
Nedávno jsem měla schůzku s jednou kamarádkou, která přivedla svou přítelkyni. Neznala jsem ji, ale tak sympatickou osobu jsem už dlouho nepotkala. Hned mi padla do oka. Jindy se mi stal pravý opak. Tedy to, že jsem potkala osoby už od pohledu nesympatické a protivné, že jsem se nemohla dočkat, až zmizím za rohem.
Že by sympatie byla vlastnost, která nám byla dána do vínku dávno, při narození? V žádném případě. Sympatie souvisí s naším chováním. Mám jednu známou, která pravidelně při naší schůzce vyřizuje e-maily a SMS v telefonu (pochopitelně soukromé). Jen pro upřesnění jsou toho rázu jako "tady taky neprší". A co více, kdokoli jí volá, zůstává s ním na telefonu i přes půl hodiny a já při společné procházce mám jen dvě možnosti. Jít rychleji a obdivovat stromy a krajinu, nebo jít vedle ní a poslouchat, kdy že si vymění gumy na zimu u svého auta. Moc to nechápu. Protože ostatní kámošky to nedělají. Buď odpoví stručně, nebo, pokud je hovor naléhavý, řeknou "promiň, ale tohle vážně musím vyřídit". Což chápu, také to tak dělám. Dále mě má známá štve svým vychloubáním. Nebo lépe chvástáním. Kdeže to všude byla a pak mi pod nos cpe fotografie ze své dovolené. Ne čtyři, ani pět. To bych považovala na normální. Ale je jich přinejmenším stovka.
Sympatický člověk je přátelský, nesoustřeďuje se jen na sebe, naopak si pamatuje to, o čem jste minule mluvili, zajímá se o vás, vaše strasti i radosti. Sympatický člověk je bezprostřední a veselý. Ten, kdo si jen a jen stěžuje, kdo si neumí udělat legraci sám ze sebe, moc sympatií nevyvolává. Nebo lidé, kteří při každé konverzaci vyzdvihují, s kým vším se znají, jsou hloupí a vyvolávají rozpaky. Budí to pravý opak. Averzi. Řekla bych, že jde o jedince, kteří touží po pozornosti a snaží se ukázat, jak moc jsou důležití. No nevím. Tím sympatie opravdu nezískají. Ani ti, kteří rádi pomlouvají. Vy si myslíte opak a rozhodně nechcete pomlouváním člověku ublížit. Nedá se dělat nic než tuhle debatu, nebo spíš monolog utnout.
Olga Porrini
Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.
Krátce řečeno, sympaťáci nás přitahují, vyhledáváme je, pěstujeme styky s nimi, máme je prostě rádi. Ono už samotné slovo sympatie pochází ze dvou řeckých slov a znamená příchylnost mezi lidmi. Zda je nám člověk sympatický, můžeme někdy poznat i beze slov. Ano, i to se stává. Jde o takzvaný šestý smysl, který nám naznačí, že jde o osobu, se kterou si budeme rozumět.
Opakem sympatie je antipatie, která může vyústit až k averzi vůči některému člověku. Zrovna tak jako máte averzi ke koprové omáčce, můžete mít averzi ke svému šéfovi nebo kolegyni v práci. Znala jsem jednu, která měla svou kolegyni v telefonu uloženou pod jménem "tukan obecný". Ta chudinka jí lezla na nervy už tím, že dýchala. No, snažila se v práci prosadit, byla sebejistá a chtěla na sebe upozornit šéfa. Ale! Nebylo to příliš sympatické, ale zrovna tak byla tato averze k ní přehnaná. Lepší je neposuzovat, neodsuzovat. Nic to nepřináší, naopak nám to ubírá spoustu energie. Víte, pokud vás dotyčný svými skutky nebo povahou dostatečně štve a vytáčí, zabýváte se tím ve své hlavě celý den a to vám na dobré náladě nepřidá.
Taky se vám stalo, že lidé, kteří vám donedávna byli sympatičtí, náhle vzbuzují negativní emoce? Že jste to také zažili? Jde totiž o ponorku. Tedy o ponorkovou nemoc. Objeví se, pokud spolu trávíme spoustu času. Což se může projevit třeba na dovolené. Smích, který nám donedávna připadal sexy, se náhle změní v nechutné vřeštění a příběhy, které vypráví a které se nám vždy zdály zábavné, se změní v blbiny a nesmysly. Na ponorku prostě pozor. Může ukončit letitá přátelství. Někdy stačí společný zájezd k moři strávený v jednom pokoji. Ale to už zabíhám k jinému tématu. A tak končím jako vždy citátem. "Sympatie jsou jako listí na stromech: narůstají a opadávají." (Ralph Waldo Emerson, americký filozof, esejista a básník).
A co vy? Myslíte si, že jste sympatičtí?
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
