BLOG Olgy Porrini: Jak jste na tom s horoskopy? Věříte na ně?
Všichni už jsme se určitě setkali s horoskopem. Tedy přinejmenším s tím, které znamení v zodiaku neboli zvěrokruhu představujeme. Je jich dvanáct jako apoštolů. Samotný zodiak je původem velmi starý a je pravděpodobně modifikací babylonského zvěrokruhu, který vznikl kolem roku 1000 před Kristem.
Olga Porrini
Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.
To je, co? Tak starý a stále žije. Fascinuje mě to. I když na druhou stranu o jeho pravdivosti může leckdo pochybovat. Tolikrát již to bylo vědci vyvráceno jako nesmysl, a přece astrologie žije. Tedy víra ve znamení zvěrokruhu a horoskopy. Takže jak to tedy je? Jsem introvert nebo extrovert po rodičích, či má na moji povahu vliv znamení zvěrokruhu? No, chtěla jsem napsat, že samozřejmě genetika, ale když ono to druhé je takové lákavé a zavání tajemnem.
Tak například já jsem Blíženec. A věřte, když si čtete charakteristiku svého znamení, tak se tam vždycky najdete. Jak je to možné? To vážně nevím. Buď byli tenkrát tak chytří, nebo věděli něco, co my nevíme, nebo je to vymyšleno tak mazaně, že se tam člověk vždycky najde. Já tedy ano. A protože většina lidí horoskopy čte, tak proto jsme zavaleni dnes a denně v novinách a na internetu předpověďmi denními, týdenními, měsíčními i ročními. No, tady je to vážně blbost. A tomu už opravdu věří málokdo. Všechno je to taková hra, která souvisí se stavem, ve kterém se právě nacházíme. A jestli se nám zrovna nedaří v práci, doma to jde od deseti k pěti a láska (tedy ta pravá) ne a ne přijít, tak je přece lidské hledat někde útěchu. A to horoskopy asi jsou. Dávají nám totiž naději. A ta přece umírá poslední. A tak pokud stojí tento měsíc za starou belu, ale ten další je plný pozitivních věcí (aspoň to píší v mém horoskopu), tak proč tomu nevěřit? Dušička si poskočí, nic to nestojí a vlastně všichni jsou spokojeni. Jen, proboha, to berte na lehkou váhu! Nepodléhejte tomu, spíš jako pobavení a očekávání toho hezkého…
Občas se musím usmívat, když zajdu do knihovny nebo knihkupectví a vidím nenápadné hloučky u regálů s názvem "ezoterická literatura". Zvláštní je, že jsme to převážně my, ženy, kdo toto čtení vyhledává. Nebo že by muži byli lépe maskováni? Vždyť prahnou po štěstí zrovna tak jako dívky (ženy, dámy, slečny, babičky…). Ale možná že jsou více pragmatičtí a rozumově uzpůsobení. No, kdo ví?
Jasné je, že víra a naděje jsou naším hnacím motorem. Kdyby toho nebylo, tak by se nám žilo o poznání hůře. Takže ano. Ráda si pročítám své horoskopy (tedy ty roční) a ráda se v nich poznávám. Jsem vzdušné znamení. A proto ráda "létám". Nevydržím na místě. Moje planeta je Merkur. Představuje komunikaci a zvídavost. Hlavním heslem Blížence je "mluvím". A já opravdu mluvím ráda, ráda bavím okolí. Rychle se seznamuji, ráda se učím, ráda cestuji a tak dále. Ano, našla jsem se ve svém horoskopu. No, zkuste to taky. Ne že bych tomu všemu věřila (teď, když to píšu, se neskutečně směju), ale je to zábavné a člověk se může nad sebou i zamyslet. Oni vás v tom horoskopu jenom nechválí, přečtete si i o svých negativech… A možná si je také potvrdíte.
Tak co závěrem? No, na znamení zvěrokruhu nevěřím na sto procent. Vždyť by nás bylo jen dvanáct druhů lidí na světě. A to je vážně nesmysl. I když při dalším studiu astrologie zjistíte, že musíte hledat i své ascendenty (já jsem Kozoroh) plus další a další aspekty. Ale to je fuk. Já myslím, že své horoskopy čteme právě pro tu naději, že do našeho života vstoupí něco krásného… Něco, co jenom hvězdy vědí…
A tak snad na závěr výrok od Mahátmy Gándhího: "Když se vytratila veškerá naděje, když nikdo nepřichází na pomoc a krásy života vyprchaly, zjišťuji, že pomoc přece přichází, i když nevím jak a odkud."
A co jste za znamení zvěrokruhu vy?
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
