reklama
 

BLOG Olgy Porrini: Čtení jako vášeň aneb není kniha jako kniha

Dokážete si představit život bez knih? Obracet stránku po stránce a hltat slovo po slově, aby se člověk dozvěděl, jak bude dál příběh pokračovat. Je to tak. Některé knihy mají prostě duši, některé vyprávějí příběh, který nás vtáhne do děje, že zapomeneme na čas.

Foto: iStock
Olga Porrini

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Mám jeden zlozvyk. Ráda čtu. Ne, to není ten zlozvyk. Tím nešvarem je to, že knihy dočítám do konce, i když se mi kniha nelíbí. Nevím, jestli je to tím, že pořád čekám, že se to někde zlomí a já se začtu, ale spíše je to mojí povahou. Prostě, když něco začnu, tak to musím dokončit. A tak to mám i se čtením. Jediná výhoda je, že čtu rychle. A čím více mne kniha nebaví, tím rychleji čtu. To abych to měla už konečně za sebou.

Jasně, vkus je různý. Tím chci říci, že co se líbí nebo nelíbí mně, může se líbit nebo nelíbit někomu jinému. To je úplně normální. Ale promiňte, jsou i knihy, o kterých mám vážné pochyby, že nějakou literaturou vůbec jsou. A říkám si, jak je možné, že je vůbec někdo vydal. Tomu nerozumím, a ani rozumět nepotřebuji. Pro mne je knížka na světě a já se k ní nějakým způsobem dostala. Tak ji čtu. Ale nepřejte si slyšet můj slovník, kterým dílo častuji.

Normální člověk knihu, která ho nezaujme, zavře, vrátí do knihovny své nebo veřejné (lepší varianta je knihovna veřejná, kniha tak netrčí ve vaší knihovně) nebo ji dá dále jako dárek (ha, ha), v případě verze elektronické smaže… Ne tak já! Já čtu a nadávám a neustále počítám, kolik že mi ještě zbývá stránek… Dobře mi tak! A věřte mi, že vám takové čtení, při kterém se nudíte (a to nuda je to nejmenší), pohoršujete se a kroutíte hlavou, může zkazit večer (v mém případě několik večerů).

A pak mám vždycky chuť se s úctou poklonit spisovatelkám, jejichž knížkami jsem ty večery strávila příjemně. Ba co víc, úplně mne jejich tvorba dostala. Děkuji, paní Hano Mornštajnová! Už se těším na vaši další knihu. Vaše knihy se čtou samy. Doslova a do písmene. Tedy já je zhltla na jeden zátah. Zrovna tak mne uchvátila Elena Ferrante se svou tetralogií Geniální přítelkyně, Příběh nového jména, Příběh těch, co odcházejí a těch, co zůstanou, Příběh ztracené holčičky. Jistě jste to také četli, a kdo ne, doporučuji.

Teď by mohl následovat dlouhý seznam těch dle mého názoru dobrých autorů a dobrých knih. Ale tento blog o tom není. Spíš jsem se chtěla s vámi podělit o tom, jak se může stát, že se vydávají knížky, které jsou opravdu silně podprůměrné. A napadá mne jen jedno. Čtenář. On to chce. Jinak to přece není možné. Je to stejné jako s filmem. I na ty špatné je velká návštěvnost a někdy jde opravdu o velkou blbinu. Promiňte, jestli jsem se někoho dotkla. Na vině je prostě ten můj zlozvyk. Číst do konce! Vy, kteří tímto zlozvykem netrpíte, jednoduše knihu zavřete a jdete radši na procházku. Jak vám závidím. No, musím na sobě zapracovat. Ale rozhodně nepřestanu číst. Knihy prostě mají různé účely. Mohou nás rozbrečet, rozesmát, nebo prostě přivést k infarktu (v mém případě). Prostě mi připadá, že někteří "rádoby spisovatelé" nemají soudnost. A od toho by tu měli být právě nakladatelé a říct: ne, děkujeme… Vždyť době vybraná kniha potěší každého, ať už ji darujeme druhému, anebo si ji pořídíme pro sebe (já si minulé Vánoce udělala radost Knihou příběhů z Bible, krásně ilustrovanou Julianem De Narvaezem).

Ale když se to vezme kolem a kolem, asi má význam číst i ty "blbiny". On se takhle člověk učí rozlišovat, co je dobré, co méně a co stojí za starou belu. A taky se naučí vážit si těch, kteří to opravdu umí a vnesou tak do našeho života radost, smutek, úžas, vášeň, postoj… No vážně, to všechno vám dobrá kniha může dát. A k těm hodně dobrým se můžeme vrátit. S pokorou a s úctou. A u těch, které nám přinesly rozčarování? Nakonec nezbude nic jiného než se nad nimi povznést, autora dát na svou černou listinu a je vymalováno.

Tak to je vše. "S knihou je to jako s lidmi: jen velmi malý počet něco znamená a zbytek se ztrácí v množství." (Voltaire)

A co vy na to?

Božská Taylor a vyzývavá Selena. Jinak byly ceny AMA přehlídkou divnosti | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama