BLOG Olgy Porrini: Co si myslíte o tradicích a jejich dodržování?
Pomalu se blíží Velikonoce. Další významné svátky. Ve městech se již tradiční pomlázka ani typické rituály příliš nepraktikují, na venkově se dosud drží. Ovšem tradiční pokrmy a výzdobu stále zachováváme téměř všichni. Bez velikonočního beránka by to prostě nebylo ono.
Olga Porrini
Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.
Různé zvyky, formy lidské zkušenosti i myšlení, způsob žití i uvažování jsou předávány z generace na generaci. Říká se tomu tradice. Mají ale význam i dnes?
Žijeme v době, kdy hranice mezi národy mizí, a tak jsou na ústupu i tradice - od řemesel přes hudbu a tanec, gastronomii a architekturu až k umění nebo slavnostem. Každý národ má trošku jiné tradice, které souvisí s jeho kulturou a vývojem. Ale spousta je jich společných.
Podle mě svůj význam stále mají. Jasně, v minulosti byl člověk mnohem více svázán s přírodou a byl na ni odkázán. A proto, aby pole rodilo co nejvíce, lidé používali magických praktik a obětí, provozovali různé obřady a rituály, a ty se později zformovaly na tradiční obyčeje. A tak v čase Velikonoc, které jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, promítají se do tohoto svátku i pohanské rituály, které oslavují příchod jara.
V českých zemích sem patří šlehání pomlázkou, kdy proutí je symbolem síly a života. To už asi dnes nikdo neví, ale tradice je tak pevně v lidech zakořeněná, že její význam nehraje žádnou roli. A malování vajíček? Kraslic? Jde o symbol života, plodnosti a růstu. Tak vidíte. Malujete vejce? A pak, že si na tradice nepotrpíte.
A co další významný svátek v roce, Vánoce? Já vím, dnes spíš každého zajímá, co najde pod stromečkem. Ale nekupujeme všichni jmelí? Tu magickou rostlinu, které se přisuzuje čarodějná moc a tajuplnost? Keltové nebo lépe druidové byli přesvědčeni, že odhání zlo. Tak dávno, předávno to bylo, a přesto tradice trvá. V Anglii se pod větvičkou jmelí líbají. Muž by měl za polibek s každou dívkou utrhnout jednu bílou bobulku. Ale tu poslední je třeba ponechat do příštích Vánoc, aby dům neopustila láska.
Moje maminka s oblibou pálila "františky". Víte, co to je? Malé černé jehlánky, které se dávají na topení. Někomu voní, někomu naopak. Jde o tradici starou tři sta let. Pochází z česko-německého pohraničí, hlavně z Krušných hor. Tenkrát se vykuřovaly a očisťovaly domy pomocí kadidla na přelomu starého a nového roku.
A co svatební zvyky? Snoubencům měly přinést štěstí, hodně dětí, ochranu před nemocemi a smrtí. Některé zapadly, jiné přetrvaly dodnes. Například se říká, že nevěsta by měla mít něco nového, starého, půjčeného, darovaného a modrého. Nové symbolizuje nový začátek, naopak stará věc (třeba šperk po babičce) symbolizuje zachování rodinné tradice. Půjčená věc je nejlepší od šťastně vdané ženy, to by mělo přinést štěstí a zároveň si nevěsta vezme k srdci rady svých blízkých. Modrá barva je symbolem čistoty, věrnosti a nevinnosti. No a darovaná věc směřuje ke štěstí. Kam jinam, že? Někdo si místo darované věci schovává třeba čtyřlístek do střevíčku. Každý kraj to má trošku jinak. A co když vám na svatbě prší? Buďte rádi. To vám totiž prší štěstí.
Všichni známe i další zvyky, jako je házení rýže na novomanžele, ženichovi se uvazuje koule k noze nebo nasazuje chomout (to aby věděl, do čeho vlezl), zametají se střepy, hází svatební kytice, přenáší se přes práh (tedy ženich nevěstu, ne obráceně!). Známý únos nevěsty symbolizuje dívčino odloučení od rodičů. Je toho samozřejmě mnohem víc, ale vidíte, jak hluboké mají tradice kořeny. A hodně pevné. Jen tak je nelze vymýtit a jen tak se to asi ani nepodaří. Také proč by mělo? Má to svůj význam. A vyslovujeme tím úctu ke generacím předchozím.
Sám původní latinský význam "traditio" znamená předávání. Obyčejů, poznání či mravů v rámci té které kultury. A tak si každý rok nosím domů "barborky", tedy třešňové větvičky, a čekám, zda vykvetou. Podobně to dělala i moje máma, babička i prababička. Kolikátý den mi "barborka" vykvete, tolikátý měsíc v následujícím roce je mým šťastným. Prostě si říkejte, co chcete! Tradice dříve lidem zpříjemňovaly život, který byl především naplněn tvrdou prací, a dnes by nám měl zpříjemňovat život také.
"Jen ten, kdo měl šťastné dětství, vyznává tradici, ten druhý zuřivě útočí na svět." (Gilbert Keith Chesterton, anglický romanopisec)
A jak to máte s tradicemi vy?
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
