reklama

BLOG Fandimámám: Všechno, co potřebuji opravdu znát, jsem se naučil v mateřské školce

V úterý 1. září nastoupil můj syn do první třídy. Byl to velký okamžik nejen pro něj. A ani nevím, jak to přišlo, ale na mysl mi vyvstal právě název knihy Roberta Fulghuma.

Foto: Shutterstock.com
Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

V roce 2016 rozjely dvě moderátorky a hlavně mámy Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná dobročinný projekt FANDI MÁMÁM. Jejich cílem bylo pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem v jejich aktuální tíživé situaci, a to zajištěním materiální pomoci. Chtěly také změnit vnímání postavení samoživitelek ve společnosti tak, aby se na
ně lidé nedívali skrz prsty, ale aby je společnost spíš oceňovala za to, že zvládají péči o své děti samy. Od té doby pomáhají každé tři měsíce dalším maminkám samoživitelkám, a to již nejen materiálně, ale i poradensky.
A protože se všechny mámy, ať jsou samoživitelky, nebo ne, při péči o děti potýkají se stejnými radostmi i starostmi a rády své pocity a zkušenosti sdílejí, čímž si mohou vzájemně pomáhat a motivovat se, rozhodly se Žaneta s Petrou založit blog Fandi mámám. Do něj budou o životě maminek (nejen) samoživitelek psát ony i ostatní mámy, které se na projektu Fandi mámám podílejí. Vítejte na blogu, kde si mámy vzájemně fandí a inspirují se!

Ten významný okamžik ve mně probudil nejen otázky korespondující s knihou - "Co v životě člověk nejvíc a opravdu potřebuje?", "Kde se to může naučit?", "Od koho se to může naučit?", ale také bilancování několika minulých let a samozřejmě vzpomínky s notnou dávkou nostalgie. Tak rychle to uteklo…  Možná to znáte. 

V mládí jsem byla nezdolný optimista, nyní v dospělosti jsem díky nasbíraným životním zkušenostem spíše skeptik, a jen doufám, že se ze mě ve stáří nestane mrzutý pesimista. Stále věřím, že každý z nás dělá to nejlepší, co umí, i když svět podle toho, pravda, někdy nevypadá.

Každodenní události s sebou přinášejí zkoušky a výzvy pro jednotlivce i společnost jako celek. Tou poslední a stále přítomnou je celosvětová epidemie koronaviru. Nejvíce se nás asi dotýkají změny ve zdravotnictví a právě ve školství, také v obchodech a průmyslu. Osobně změny, zvlášť ty nečekané snáším těžko, a proto pro mě i mé dvě děti bylo uzavření školských zařízení na jaře tohoto roku nejdříve velkou komplikací, později však také užitečnou lekcí. Tím, že jsme všichni zůstali náhle doma, se nám otevřel nový prostor a nové možnosti, hledali jsme cestu z chaosu k novému uspořádání. Postupně také vzdělávání na dálku dostávalo jasnější pravidla, domluva a spolupráce byly snazší. Doba epidemie prověřila nejen školský systém a vzdělávací plány s ohledem na potřeby a možnosti žáků i předškoláků, pro něž je vzdělávání rovněž ze zákona povinné, ale i rodinné prostředí, jeho funkčnost, vzájemnou komunikaci a spolupráci jednotlivých členů a v neposlední řadě také technické a finanční vybavení domácností. Myslím, že jde o významné reflexe v mnoha směrech pro všechny zúčastněné. 

Někdy je takové "vypadnutí z tempa" osvěžující a podnětné. V těchto měsících máme opět možnost si něco z jara oživit. Paradoxně - i když je covid-19 stále přítomnou hrozbou, dění s ním spojené na druhou stranu poskytuje člověku prostor pro nový pohled na život a může přinést i něco dobrého. Tento můj postoj je výsledkem vnímání několika uplynulých měsíců koronavirové krize. Jsem ráda, že se mně a naší rodině podařilo najít cestu z počátečního strachu a zužitkovat získané zkušenosti pro posílení vnitřní odolnosti. A totéž přeji i vám, stejně jako maminkám z našeho projektu. Jejich příběhy si můžete přečíst na http://www.fandimamam.cz/aktualni-pribehy-maminek/

Stejně jako nás můžete podpořit na Facebooku

Text: Martina Macková

Blažek: Přišli jsme o 250 milionů, nikdo smoking nepotřebuje. Pro záchranu udělám vše | Video: Daniela Drtinová
reklama
reklama
reklama