reklama

BLOG Fandimámám: Jak porazit depresi

Znám spoustu lidí, kteří si myslí, že z deprese není cesta ven. Někdy tomu člověk začne věřit jen proto, že to slyší všude kolem sebe. Jako matka samoživitelka jsem často byla ve stavu, kdy jsem nevěděla jak dál. Dokud jsem neobjevila, co u mě vyvolává bezmoc a hluboký smutek.

Foto: Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky
Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

V roce 2016 rozjely dvě moderátorky a hlavně mámy Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná dobročinný projekt FANDI MÁMÁM. Jejich cílem bylo pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem v jejich aktuální tíživé situaci, a to zajištěním materiální pomoci. Chtěly také změnit vnímání postavení samoživitelek ve společnosti tak, aby se na
ně lidé nedívali skrz prsty, ale aby je společnost spíš oceňovala za to, že zvládají péči o své děti samy. Od té doby pomáhají každé tři měsíce dalším maminkám samoživitelkám, a to již nejen materiálně, ale i poradensky.
A protože se všechny mámy, ať jsou samoživitelky, nebo ne, při péči o děti potýkají se stejnými radostmi i starostmi a rády své pocity a zkušenosti sdílejí, čímž si mohou vzájemně pomáhat a motivovat se, rozhodly se Žaneta s Petrou založit blog Fandi mámám. Do něj budou o životě maminek (nejen) samoživitelek psát ony i ostatní mámy, které se na projektu Fandi mámám podílejí. Vítejte na blogu, kde si mámy vzájemně fandí a inspirují se!

Když jsem si to uvědomila, byla jsem jednou nohou na cestě ke štěstí a klidu, který zažívám dnes. Pokud právě teď zažíváte bezmoc a beznaděj, přečtěte si, jaké tři věci nejčastěji přispívají k vašemu stavu. Buďte otevření a neodsuzujte nic z toho, co si přečtete. Místo toho se zkuste řídit tím, co doporučuji, po dobu jednoho nebo dvou měsíců a uvidíte, jak vám to prospěje.

  1. Sama sobě nejlepším kritikem

Jsme k sobě kritičtí, hodnotíme se a posuzujeme. Uvnitř hlavy se každý den s někým porovnáváme. Velmi rychle si všimneme, když nám ubližuje někdo druhý. Přesto těžko vidíme, že nejvíc ubližujeme sami sobě právě my sami. Vždy když si stoupneme před zrcadlo, hledáme na sobě chyby. Vždy když se rozhlédneme kolem, vidíme, co nemáme. Pokud toto člověk dělá každý den, opakovaně, brzy není cesty ven. Nemůžeme se hnout v našem životě. V první řadě je tedy potřeba přestat se kritizovat. Zastavte se kdykoli, kdy se budete hodnotit jako člověk, který není schopný, dost dobrý, vytrvalý, bohatý, krásný, hubený. Nikdo nemá přece právo s vámi jednat špatně, tak to netolerujte ani sobě.
Místo toho se snažte ocenit za to, co dokážete. Napište si "list úspěchů". Co jste ve svém životě zvládli? Co jste dokázali? Co na sobě oceňujete? Tento list si dejte na oči nebo ho noste stále při sobě. Čtěte si ho tak často, jak je potřeba, a připisujte na něj, co všechno se vám povedlo. Už jen toto málo stačí, abyste se brzy cítili lépe.

  1. Následujte své srdce

Vždy jsem chtěla mít rodinu, děti, manžela, krásný dům a auto, nádhernou práci. Chtěla jsem psát knihy, bydlet v New Yorku a žít fantastický život. Nikdy jsem si neplánovala být matka samoživitelka, bez partnera a žít od výplaty k výplatě. Každý z nás má nebo měl nějaký sen. A do toho přišel život, který si pro nás připravil něco jiného. Ten rozdíl, potlačená přání a sny pak způsobují smutek velkých rozměrů. Spousta z nás si myslí, že už nemáme věk na to, abychom šli za svými sny. Nebo nemáme peníze či vzdělání. Vždy se ovšem najde nějaká cesta. Možná nemůžete přispívat na dobročinné účely, protože nemáte peníze, ale můžete se přihlásit jako dobrovolník k neziskové organizaci. Možná zatím nejste spisovatelem, ale můžete začít psát články. Možná nemůžete být hercem, ale můžete natočit něco na YouTube. Je spousta možností, jak jít za svými sny. Chce to jen najít způsob a překonat strach nebo ostych.

  1. Izolace a odcizení se

Přestaneme se stýkat s lidmi. Bojíme se, že nám ublíží, že nás raní. Nenavazujeme kontakty, chceme být raději sami. Nebo nabudeme dojmu, že nám stačí komunikace s ostatními jen přes Facebook, Instagram nebo telefon. Pravdou ale je, že žijeme ve světě lidí a není možné se vyhnout osobnímu kontaktu. Odpojení od druhých, izolace a uzavření se nás činí smutnými, bezradnými a bezmocnými. Zkuste vyjít ze své ulity a začněte se zajímat o druhé. Naslouchejte jim, věnujte jim svou pozornost. Navazujte aktivně rozhovory, v obchodě, když čekáte na autobus nebo metro. Navazujte oční kontakt, usmívejte se, pozdravte. Uvidíte, jak rychle se otevře nejen srdce druhých, ale i to vaše.

Možná právě teď bojujete taky sama a nemáte na koho se obrátit, proto se nebojte říct si o pomoc. Víc na stránkách, kde najdete i další příběhy maminek samoživitelek: Fandimamam.cz/aktualni-pribehy-maminek/

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama