BLOG Fandi mámám: Šikana ve škole na denním pořádku?
Tentokrát jsem si vybrala téma, které aktuálně řeším já, a myslím, že by se mělo i na tohle upozornit. Ráda bych se zaměřila na šikanu, se kterou se potýkám. Je to šikana ve škole, kdy ubližuje učitel žákovi.
Kdybych to měla shrnout od začátku, tak jsme si prošly domácím násilím, ze kterého jsme už roky venku. Péťa byla tenkrát ještě malá, ale odnesla si toho do budoucího života nejvíc. Chodí nejen na psychologii, má k tomu různé přidružené onemocnění, kterých se už nezbavíme, chodí i na psychiatrii. Tudíž je nucena zobat prášky.
Před pár týdny jsme byly na kontrole v ped.-psych. poradně ohledně prodloužení individuálního plánu ve škole. Dali mi za pravdu, že u Péti je především strach z učitelů, který ovlivňuje učení. Strach se postupně vyvíjí a graduje. Potvrdilo se mi, co jsem si myslela. Přehlcují ji úkoly, i když vědí, že to nezvládne.
Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky
V roce 2016 rozjely dvě moderátorky a hlavně mámy Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná dobročinný projekt FANDI MÁMÁM. Jejich cílem bylo pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem v jejich aktuální tíživé situaci, a to zajištěním materiální pomoci. Chtěly také změnit vnímání postavení samoživitelek ve společnosti tak, aby se na
ně lidé nedívali skrz prsty, ale aby je společnost spíš oceňovala za to, že zvládají péči o své děti samy. Od té doby pomáhají každé tři měsíce dalším maminkám samoživitelkám, a to již nejen materiálně, ale i poradensky.
A protože se všechny mámy, ať jsou samoživitelky, nebo ne, při péči o děti potýkají se stejnými radostmi i starostmi a rády své pocity a zkušenosti sdílejí, čímž si mohou vzájemně pomáhat a motivovat se, rozhodly se Žaneta s Petrou založit blog Fandi mámám. Do něj budou o životě maminek (nejen) samoživitelek psát ony i ostatní mámy, které se na projektu Fandi mámám podílejí. Vítejte na blogu, kde si mámy vzájemně fandí a inspirují se!
Od té chvíle se vše postupně horší, po návratu z poradny jsme dělaly úkoly, které na ten den dostala. (Soustředit se po pěti hodinách u psychologa - nemožné). Matematika - dostala 18 příkladů, kde byla potřeba i zkouška. Zvládne tohle dítě? Nezvládne, pomáhala jsem já. Ta holka se přestala soustředit, začala plakat, že se bojí. "Petruško, tak to nedělej, ve škole to vysvětlím." Přišla klepavka, pláč, nebyla schopna vnímat, nechtěla slyšet o tom, že by neměla něco hotového. Bála se, opravdu se bála, že dostane vynadáno před celou třídou. Ještě nám chyběla čeština. Pro normálnější dítě předpokládám tak 2-3 hodiny času. My jsme u toho strávily 5 hodin a stále konec v nedohlednu. Matematiku jsem počítala já, v češtině doplňování taky, Péťa už nemohla. Vystoupala jí teplota, začala bolet hlava, bříško. Řekla bych tomu dětské vyčerpání. Jelikož teplota a bolesti trvaly, tak nešla do školy. V tom stavu, který prožívala, by nemohla. Musela se sama se sebou poprat a vstřebat to, co se stalo.
Po týdnu zpět do školy. Zapomněla si doma hned první den učebnici z češtiny, všimla si toho až ve škole. Děti za zapomínání dostávají čárky. Moje dítě dostalo čárku a vyslechlo si, že po týdnu doma by měla mít pořádek ve věcech. Doma nastal kvůli knížce nezastavitelný pláč, já byla v práci a nedokázala jsem pomoct, trhalo mi to srdce. Péťa odmítala jít do školy. Musela jsem učebnici sehnat, opravdu by strachy zešílela. Učebnice se sehnala. Byla jsem přesvědčena, že knížka doma je, nemá přece nožičky, aby se vydala do světa. Ihned po práci jsem jela do knihkupectví, ulevilo se mi a ten kámen, co spadl ze srdce dceři, byl nepopsatelný. Šla do školy v klidu a vše bylo v pořádku. Jasně, za 2 dny se učebnice našla, ale tomu jsem se jen smála.
Člověk si řekne, že tohle už by na 11leté dítě stačilo a bude ve škole klid. Vážně? Po té nemoci (chodí na doučování angličtiny) se dozvěděla, že musí na kroužek chodit v jiný den, než chodila. To nejde, protože chodíme k lékaři. V dobré víře jsem zavolala do školy. Co čert nechtěl, zvedla mi to zástupkyně, se kterou máme problémy. Po vysvětlení problému mi bylo sděleno, že je Péťa dost velká na to, aby si věci řešila sama bez matky. "11 let a sama něco řešit? Neměla bych o tom vědět já? Jsem za ni zodpovědná." Tyhle myšlenky mi běhaly hlavou, vysoukala jsem ze sebe jen to, že má strach se na cokoliv zeptat, neumí se strachem pracovat. Odpověď? "Podívejte, znám Péťu jinak, na Vás to hraje." Rozloučily jsme se s tím, že to tedy nakonec zjistí. Dcera dostala neskutečně vynadáno ve třídě proto, že není schopna problémy řešit sama. Pokračování bylo ještě při doučování, kdy ji zástupkyně chodila hlídat.
Tohle byla poslední kapka, od té doby je uzavřená, nemluví, nebo naopak vědomě ubližuje mně. Jednou večer koukáme na televizi a malá povídá: "Mami, já chci umřít, mě nebaví život. Ve škole by byli rádi, kdybych zemřela." A řešení? Zatím žádné uzavřené.
Tímhle chci jen poukázat na to, že ne každý učitel je dobrý učitel. Chraňte svoje děti.
A pokud byste chtěli podpořit projekt Fandi mámám, stáhněte si třeba aplikaci fandimat.
Autorka: Lucie Martinková
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
