BLOG Anny: Chystat, či nechystat děti na nový školní rok?
Letní prázdniny neskutečně utekly. Jako každý rok jsem si dala před létem předsevzetí, že s dětmi budu alespoň jednou týdně opakovat učivo z minulého školního roku. Určitě budeme minimálně každý druhý den číst, nové pomůcky nakoupíme s měsíčním předstihem a rozhodně nebudou chodit spát později než v deset večer. Skoro nic z těchto závazků se samozřejmě neuskutečnilo. Jak to teď dohnat?
V článku 6 rad, jak připravit dítě na návrat k povinnostem jsem se naštěstí dočetla, že nic není ztraceno, pokud začnete své děti připravovat alespoň týden nebo dva před začátkem školního roku. Naštěstí jsme dovolenou, babičky i všechny naplánované výlety do této doby stihli. Rezolutně tedy upravuju jejich spací režim. Prosby, vzlykání ani drápky zaťaté do mých paží při vláčení do postelí mě neobměkčují.
Zapojte i manžela
Na rozdíl od let minulých jsem si tentokrát řekla, že pro zachování mého zdravého rozumu se všichni zúčastnění musí na přípravách podílet taky. Školní sešity a pomůcky z minulého roku tentokrát třídí děti samy a pro nové jedou s tatínkem, přece jen má na strkanici s ostatními rodiči v papírnictvích ostřejší lokty. Co naplat, že možná koupí jen polovinu vybavení a nové školní aktovky budou pod tlakem dětí sice krásné, ale totálně nepraktické. Přece nemůžu být u všeho, snažím sama sebe uklidnit.
Žádná předsevzetí
Byla jsem přesvědčená, že děti se na školu mají připravovat také psychicky. Každý rok jsem jim proto hlasitě připomínala, že už se blíží začátek školy a pozitivně jsem je motivovala myšlenkou na spolužáky, které třeba neviděly i celé prázdniny. Až mi moje kamarádka řekla, že příliš proaktivní přípravu dětí na školní rok považuje za hrozný omyl. Prý by taky nechtěla o dovolené pořád připomínat, že až za dva týdny volno skončí, musí zase do práce. Něco na tom možná bude. Volím proto "kompromis" a otázky z dějepisu či prvouky střílím po dětech úplně ledabylým tónem.
Nutno dodat, že i mně po pár dnech dochází trpělivost a energie všechny držet v pozoru. Navíc mé finty ty moji chytrolíni brzy prokoukli. Nezbývá než se uklidnit článkem Jak rodiče brzdí dětskou fantazii. Celkem se mi ulevilo, když se i odborníci shodují, že nechat děti užít si zbytek prázdnin po svém je možná to nejlepší pro ně i pro moji psychiku. Hlavní poučení na příští rok tedy zní - už žádná předsevzetí, o kterých dopředu stejně vím, že je nemám šanci dodržet.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
