reklama
 

Alkohol svedl mnoho výborných fotbalistů

Praha - Přehled fotbalistů, kteří měli vážné potíže s alkoholem:

    George BEST - Už ve dvaadvaceti letech získal Zlatý míč (1968), ale pět let nato byl tento Ir vyhozen z Manchesteru kvůli
nezvladatelným excesům. Pil jako duha, žádnou sukni prý nenechal na pokoji. I po padesátce sliboval, že se alkoholu ani nedotkne, přesto s pitím neskončil. Ač mu byla v roce 2002 transplantována játra, byl loni chycen, jak řídí opilý. Dnes zemřel.

    Paul GASCOIGNE - Muž dvou tváří. Jeho fotbalové kousky v dresu anglické reprezentace obdivoval celý svět, ale za jeho
výstřelky se styděli i jeho nejbližší. Vítěz národní ankety o nejhloupějšího Angličana všech dob proplachoval své útroby pivem
i svým "nejlepším kámošem Johnnie Walkerem". Gazza pomýšlel na sebevraždu, chtěl si změnit jméno a připravoval řadu návratů.
    Tony ADAMS - Kariéru bývalého kapitána Arsenalu lemovaly rvačky v barech, honičky s policií a pinty piva. Havaroval v
podroušeném stavu. Žal z ME 1996 zapíjel dva dny, až došlo na soudem nařízenou ústavní léčbu. Ta byla úspěšná, takže se z
někdejšího alkoholika stal velký bojovník proti alkoholové závislosti a vrátil se i do týmu Albionu.

    Paul MERSON - Další hříšník z Highbury. V roce 1994 se přiznal k závislosti na drogách a pití. "Nezodpovědností jsem si
zničil život. Alkohol mě stál sportovní kariéru i manželství," vzlykal. Démonům se vzepřel, prošel léčením a naskočil i do
reprezentace. Roku 1999 znovu neodolal. "Cítil jsem se sám, tak jsem si šel sednout s kamarády a opil se do němoty..."

    GARRINCHA - Také brazilský anděl s křivýma nohama, jak mu říkali fanoušci, se lahve dotýkal častěji, než bylo zdrávo.
Dvojnásobný mistr světa, který hrál v roce 1962 ve finále proti Československu, se v 49 letech upil k smrti. Před pár lety jeho
eskapády ožily, když v Riu de Janeiru probíhal soudní proces o velikost Garrinchova penisu.

    Gerd MÜLLER - Fenomenální německý kanonýr si vysloužil přezdívky 'Bombarďák' nebo 'Pan gól', ale když opouštěl svět
fotbalu, stal se z něj spíše 'Pan flaška'. "Změnil jsem se v nechutnou trosku," vzpomínal sebekriticky na lihová léta. Hádky
se ženou nebraly konce. Ozvali se mu však kamarádi z Bayernu Mnichov a vrátili Müllera do normálního spokojeného života.

    Jan BERGER - Čerstvý padesátník, česká legenda a sparťanský 'bůh' skončil v roce 1982 po divoké pitce na stanici SNB, kde hrozil pomočením obrazu Gustáva Husáka. Léčil se u Apolináře: "Drsná škola. Třeba blinkačky! Byl jsem poblitý, bílý jako stěna, unavený," řekl nedávno. Ze dna se však dokázal zvednout a roku 1984 převzal cenu pro Fotbalistu roku.

    Ladislav PŘÁDA - Když v roce 1953 debutoval v národním dresu, bylo mu jednadvacet. Útočník jak z partesu, famózní talent. Jenže hráč Dukly byl v reprezentaci pouze tři roky: v jedenácti zápasech dal pět gólů. Kariéru a brzy nato i život utopil v
alkoholu. "Nebyl pro něj absolutně žádný problém vyžahnout flašku vodky a hned se sháněl po další," vzpomínali na něj spoluhráči.

    Tomáš SKUHRAVÝ - Dlouhovlasý Bomber rozhodně nebýval vzorem dokonalého sportovce. Užíval naplno života a rád si loknul něčeho silnějšího. Dost kouřil. "Cigára si připaloval stomarkovkama. Házel je pod stůl a číšníci je ohořelé chodili vyměňovat," říkal Berger. Při nehodě na Smíchově měl v krvi 1,89 promile alkoholu. A mýty se vyprávějí o jeho sázce a snědeném půllitru ze skla.

    Jan ŠIMÁK - Enfant terrible poslední doby. Nadějný hráč, jehož rozlet zastavily hrací automaty, psychická nezralost i
alkohol. "Měl jsem několik složitých typů, ale on je komplikovanější než všichni dohromady," zlobil se kdysi trenér
Klaus Toppmöller. Letos se vicemistr Evropy do 21 let podrobil protialkoholní kúře a opět zkouší štěstí ve Spartě.

    OSTATNÍ - Větší či menší potíže s alkoholem měli také Faustino Asprilla, Uli Borowka, Roman Kukleta nebo Albert Rusnák.

reklama

Komerční tip

reklama