Cydonia oblonga, Pyrus cydonia
Lidové/další názvy: kdouloň podlouhlá, kutnový strom, kutny, Venušino jablko
Čeleď: růžovité
Popis rostliny
Kdouloň obecná představuje široce rozložitý keř nebo strom s výškou 5 – 6 m.
Nepravidelnou kulovitou korunu tvoří křivolaké větve. Jsou osázené tmavě zelenými, celokrajnými, pevnými, ale tenkými listy oválného až široce vejčitého tvaru. Na spodní straně jsou listy ochlupené či plstnaté. Plstnaté jsou i mladé výhonky stromu.
Kdouloň kvete až koncem května nebo v červnu, nebývá proto postižena jarními mrazíky. Světle růžové květy mají velkou pěticípou korunu, vyrůstají jednotlivě a stromu dávají dekorativní vzhled.
Plodem jsou kulovité nebo podlouhlé malvice podobné jablkům či hruškám. Nesou několik semen. Běžně se označují jako kdoule. Mají sytě žlutou barvu. V mládí jsou plstnaté. Dužina plodů nese výrazné aroma, je však tuhá a trpká. Kdoule se proto konzumují až po tepelné úpravě.
Výskyt a pěstování
Kdouloň obecná je jednou z nejstarších kulturních rostlin. Má původ ve střední části Asie. Jako ovocná dřevina je oblíbená také v jižní Evropě. Přestože je teplomilná, daří se jí i v našich podnebných podmínkách, zejména na jižní Moravě. Na některých místech Česka je dokonce místy zplanělá.
Kdouloň se pěstuje především jako ovocný strom či keř, poslouží také jako podnož pro jiné ovocné stromy, většinou hrušně. Pro svůj dekorativní vzhled a velké květy se někdy uplatňuje jako okrasa zahrady. Často se mylně zaměňuje s jinou okrasnou dřevinou – kdoulovcem. Ten má nejenom podobný název, ale i podobnou korunu, listy, květy či plody, na rozdíl od kdoulí se však plody kdoulovce nekonzumují.
Kdouloň obecná je nenáročným stromem, který odolává chorobám a škůdcům. Preferuje slunná a chráněná stanoviště, středně těžké půdy s dostatkem humusu a vlhkosti. Kdouloň naopak nesnáší vápenatou půdu, je náchylná na mráz. Dřevina má mělké kořeny, při vysazování je tedy potřebná opora.
Kdouloň se rozmnožuje očkováním, roubováním na kořeny, hřížením nebo řízkováním. Je samosprašná. Stromy plodí obvykle třetí až čtvrtým rokem. Ovoce nesou na loňských letorostech. Plné plodnosti dosahují až po deseti letech.
Léčitelství
Kdoule jsou bohaté na vitamíny A, B a C, také minerální látky jako draslík, vápník, železo, zinek nebo měď. Obsahují až 10 % cukrů, zejména fruktózy, dále pektiny, třísloviny, vonné silice nebo slizy.
Velké množství slizu (20 %) najdeme především v semenech kdoulí. Ty však obsahují také toxický glykosid amygdalin. Z plodů se proto semena vždy odstraňují. I přes nebezpečný amygdalin se semena kdoulí v minulosti uplatňovala v lidovém léčitelství proti žaludečním a střevním potížím. Dnes se nejčastěji užívají vně k ošetření kožních poranění. Sliz ze semen kdoulí má chladivé, změkčující a zklidňující působení.
Samotné kdoule se sbírají v září. Konzervují se nebo suší (uměle při teplotě do 50 °C). Sušené kdoule se konzumují jako křížaly. Dříve také sloužily k provonění prádla ve skříni.
Kdoule jsou oblíbenou ingrediencí receptů asijské nebo středozemní kuchyně. Portugalsky se označují jako „marmelo“, odtud také pochází český termín „marmeláda“. Kdoule se pro přípravu marmelády skvěle hodí, najdeme je také v receptech na chutné ovocné pasty, želé, mošty, dezertní vína nebo pálenky. Krátce povařené, s horkou smetanou nebo máslem se kdoule podávají jako dezert, obdobně i pečené se sladkými jablky. Silně aromatické plody tepelnou úpravou měknou a nabývají zlaté až oranžové barvy.
Léčivé účinky kdoulí
- pomáhají při trávicích potížích
- podporují léčbu žaludečních zánětů a vředů
- působí proti průjmům a vnitřnímu krvácení
- jsou prospěšné při bolestech v krku
- žvýkání kdoulí zbavuje zápachu z úst
Rosol z kdoulí a jablek – recept
Ovoce očistíme, oloupeme a nakrájíme na plátky (kdoule a jablka v poměru 1:1). Ovoce povaříme ve vodě do plného změknutí. Poté prolisujeme. Ovocnou směs vaříme dál spolu s cukrem, příp. dochutíme citrónovou šťávou, badyánem nebo skořicí. Na 1 kg ovoce připadá dle receptu 1 kg cukru.
Rosol s výrazným ovocným aroma podáváme jako dezert.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
